Akcidenční písmo — písmo pro sazbu příležitostných tiskovin, inzerátů, titulků v novinové či časopisecké sazbě

Antikva — základní forma latinského tiskového písma; její abecední znaky jsou odvozeny z římských majuskulí a karolínských minuskulí

Azbuka — písmo používané východními Slovany. Vzniklo dalším zjednodušením graždanky po ruské revoluci

Bezpatkové písmo — viz Grotesk

Bříško písmene — oválný, oblý, kulatý tah písmene

Číslice — znaky vyjadřující počet. Rozlišujeme arabské nebo římské; arabské mohou být verzálkové (vysoké) nebo minuskové (skákavé, anglicky „old style figures“)

Démotické písmo — lidové egyptské písmo, časem se změnilo v písmo hláskové

Dřík písmene — hlavní svislý, popř. šikmý, nikoli však oblý tah písmene

Duktus — výraznost kresby písmene vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce

Graždanka — kyrilice upravená Petrem Velikým, vyjma několika změn identická s azbukou

Grotesk (bezpatkové písmo) — písmo, které má všechny tahy stejně silné nebo jen mírně diferencované.

Hieratické písmo — abstraktní egyptské písmo vytvořené zjednodušením hieroglyfů

Hieroglyf — egyptské obrázkové písmo — nejstarší forma egyptského písma (rozluštil J. F. Champollion roku 1822)

Hlaholice — nejstarší slovanské písmo připisované Konstantinovi-Cyrilovi, založené na řeckém písmu; v Čechách se udrželo do 11. století

Chlebové písmo — staré označení pro základní písmo většinou menšího stupně, jehož ručním sázením si sazeči „vydělávali na chléb“

Ideogram — obrazový symbol reprezentující určitý pojem vyjádřitelný mluvenou řečí

Iniciála — úvodní písmeno kapitoly sázené o několik stupňů větší než základní text

Italika — nakloněné písmo, které se kresbou neliší od základního písma

Kaligrafické písmo — kultivované písmo s ustálenou formou psané ručně kaligrafickým nástrojem (plochým perem, štětcem)

Kapitálky – písmena velké abecedy ve velikosti střední výšky písma; používají se k vyznačování

Kerning – Úprava vzdálenosti dvou znaků (kerningového páru) v počítačovém písmu užívaná k přiblížení dvou konkrétních znaků (např. To, VA, LT, Y. apod. = negativní kerning) nebo k jejich odsazení (pozitivní kerning). Pokročilejší class based kerning definuje řídicí pár, podle kterého se chovají i odvozené páry (např. AT ovlivňuje páry ÁT, AŤ apod.)

Kurzíva — vyznačovací písmo s kresbou skloněnou doprava (verze základního písma); kresbou se od základního písma liší

Kyrlice — jednodušší forma hlaholského písma, předchůdce graždanky a azbuky

Ligatura — viz Slitek

Litera — jeden písmový znak (může se skládat i z více písmen)

Lomené písmo — písmo výrazně lomených tahů, které vznikalo od doby gotiky až po 19. století

Majuskule (verzálky) — písmena velké abecedy

Minuskule — písmena malé abecedy

Osnova písmová — osnova, do níž jsou vepsána jednotlivá písmena. Základní liní je účaří, spodní linie je dolní dotažnice, výšku minusek označuje střední dotažnice, výšku verzálek verzálková dotažnice, horní hranici určuje horní dotažnice. Písmová osnova může být doplněna o linii akcentů nebo horní a dolní indexové účaří

Patka — viz Serif

Piktogram — zjednodušená kresba, která dává smysl i bez znalosti jazyka

Písmolijna — společnost, která se zabývá tvorbou a distribucí písma

Polotučné písmo — vyznačovací písmo výrazného duktu

Rodina — souhrn písem téhož druhu (např. Garamond, Futura) ve všech řezech (obyčejné, kurzíva, polotučné, příp. i další řezy) a v libovolné velikosti

Serif (patka) — příčné zakončení tahu písmene (vodorovné, svislé nebo šikmé). Tvar serifů je jednotný v kresbě daného písma a pomáhá utvářet jeho charakter

Slitek (ligatura) — spojení několika písmen, obvykle z estetických důvodů (např. fi, fl atd.)

Stínování — zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště u dříků a oblouků; kolmé stínování je typické pro písma statická, šikmé (diagonální) proti směru hodinových ručiček pro písma dynamická

Tah písma — kresebný prvek písmového znaku; např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd.; podle tvaru se rozlišuje oblý, přímý a stínovaný tah

Unciála — oblé písmo nerozlišující znaky malé a velké abecedy

Účaří — základna písmové osnovy, na níž jsou postaveny obrazy písmových znaků. Aby písmové znaky byly opticky stejné, přesahují oblá písmena účaří. Tomuto tahu se říká přetah

Unciála — písmo oblých tvarů, v jehož abecedě se nerozlišují znaky malé a velké abecedy

Verzálky — viz Majuskule

Vyznačovací písmo — písmo pro zvýraznění nebo odlišení části textu.