Přestože byly československé oborové normy zrušeny, některé údaje v nich zakotvené je nadále vhodné znát. Přinášíme vám oborovou normu 88 0111 Písmo, písmařství, písmolijectví. Vzhledem k tomu, že norma byla naposledy aktualizována v 70. letech, nepopisuje terminologii současných elektronických publikačních a tiskových systémů. Základní a další pojmy z konstrukce či typologie písma však zůstávají nezměněné. Hledáte-li tedy vhodný termín nebo naopak definici, projděte následující seznam.

Nesmírný dík patří panu Ivanu Černému, který následující text převedl z tištěné podoby do digitální. Text normy je převzat z časopisu Typografia 884 a 885 z roku 1975.

Základní pojmy

1 abeceda

sada písmen v ustáleném pořadí; obvykle se dělí na velkou abecedu a malou abecedu

2 iniciálka

větší počáteční písmeno; odlišuje se
ozdobná iniciálka
větší ozdobné nebo zdobené počáteční písmeno kapitoly

3 kaligrafie

a) krasopis
b) způsob tvorby písma určitým písmařským nástrojem (perem, štětcem apod.)

4 kuželka písma

bodový rozměr nohy písmena (typu); u větších stupňů písma se označuje v cicerech; syn. stupeň velikosti písma

5 litera

viz 9 písmeno

6 obraz písmového znaku

a) tvar písmového znaku psaný, kreslený, fotografovaný, tištěný nebo ražený;
b) tvar písmového znaku na horní razicí ploše razníku;
c) tvar písmového znaku vyražený do matrice;
d) tvar písmového znaku na tiskové ploše odlitku;
e) tvar písmového znaku na tiskové desce nebo na tiskovém válci; viz též 13 písmový znak

7 písmař

výtvarník navrhující kresby tiskových i jiných písem, popř. modifikující klasická nebo jiná historická tisková písma

8 písmařství

obor výtvarné činnosti zabývající se studiem a navrhováním kreseb písem, především tiskových

9 písmeno

a) jednotlivý písmový znak malé nebo velké abecedy;
b) odlitek písmového znaku; syn. typ; syn. litera (méně vhodné)

10 písmo

soustava písmových znaků psaných, kreslených, fotografovaných, tištěných, ražených nebo jinak vytvořených; pro polygrafickou výrobu má základní význam
tiskové písmo
soustava písmových znaků určených k zhotovení všech druhů sazby; viz též skupinu Tiskové písmo a písmařství

11 písmolijectví

obor odlévání tiskových písem, značek, linek, ornamentů a netisknoucího sazebního materiálu z písmoviny

12 písmolijna

výrobna tiskových písem, značek, linek, ornamentů a netisknoucího sazebního materiálu z písmoviny

13 písmový znak

grafický záznam pro hlásku, slabiku, slovo, číslovku, interpunkční znaménko, hudební výraz, matematický, chemický nebo jiný pojem; viz též 6 obraz písmového znaku

14 typ

viz 9 písmeno

15 typologie písma

nauka o tiskovém písmu, jeho tvarech a použití

(16–20 vyhrazeno pro doplňky)

TISKOVÉ PÍSMO A PÍSMAŘSTVÍ

A. SPOLEČNÉ POJMY

21 akcent

rozlišovací (diakritické) znaménko

22 číslice

značky vyjadřující počet; mohou být
a) arabské, a to bud‘ standardní („vysoké“) pro číslicovou sazbu, nebo stylové („skákavé“), kreslené k písmu určitého druhu;
b) římské; zpravidla se používají verzálky latinkového písma

23 divis

[dyvíz] znaménko pro dělení a spojování slov; syn. spojovník Poznámka: V hranatých závorkách označení výslovnosti

24 druh písma

určité písmo téhož tvarového řádu (antikva, egyptienka, grotesk atd.); viz též 29 klasifikace tiskových písem

25 duktus

výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce

26 interpunkční znaménka

znaménka sloužící k členění vět a souvětí, popř. k naznačení přestávek, modulace atd. (. , ; ? ! „ “ , ‘ » « – … ( ) [ ] ’ ); syn. rozdělovací znaménka

27 kapitálky

písmena velké abecedy na střední výšku písma; používají se k vyznačování

28 kapitály

původně římská tesaná písmena, z nichž vznikla latinková písmena velké abecedy

29 klasifikace tiskových písem

roztřídění tiskových písem podle charakteristiky kresby z hlediska jejich vývoje od počátku užívání tiskových technik

30 kresebná verze

proporcemi i duktem odlišná kresba písmových znaků, odvozená z kresby základního písma

31 kurzíva

vyznačovací písmo s kresbou skloněnou doprava; verze základního písma; viz též 46 základní písmo

32 latinka

psací i tiskové písmo užívané národy, které převzaly abecední znaky latinského rukopisu

33 majuskule

písmena velké abecedy; syn. verzálky

34 minuskule

písmena malé abecedy (zkráceně „minusky“)

35 modifikace písma

a) modernizované vydání písma vytvořeného v minulosti;
b) optické tvarování písma ve fotosazbě

36 polotučné písmo

vyznačovací písmo výrazného duktu; kresebná verze základního písma; tahy jeho písmen jsou hustší než tahy písmen jeho základního písma (nevhodně „půltučné písmo“); viz též 46 základní písmo

37 rodina písma

souhrn písem téhož řezu zahrnující kromě základního písma jeho kresebné a vyznačovací verze

38 rozdělovací znaménka

viz 26 interpunkční znaménka

39 řez písma

charakter písma daný tvarovými prvky jeho kresby

40 spojovník

viz 23 divis

41 šířka sady písma

označení pro vztah šířky k výšce písmen malé abecedy; za střední se pokládá šířka takového písma, v němž se délka řádku vysazených písmen malé abecedy rovná 12–14 čtverčíkům téže kuželky; podle toho jsou písma široce, středně a úzce vybíhající

42 tilda

a) značka ve tvaru vlnovky, která nahrazuje opakované heslo nebo jeho část; užívá se ve slovnících apod. (~);
b) diakritické znaménko užívané ve španělštině a v portugalštině

43 tučné písmo

vyznačovací písmo zvlášť výrazného duktu; kresebná verze základního písma; tahy jeho písmen jsou značně tlustší než tahy písmen jeho základního i polotučného písma; viz též 46 základní písmo

44 velikost písma

a) velikost písmových znaků na kuželce písma;
b) ve fotosazbě velikost písmových znaků v mm

45 verzálka

viz 33 majuskule

46 základní písmo

stojaté písmo středního duktu; z jeho kresby se odvozují vyznačovací písma; tvoří rodinu písma; viz též 37 rodina písma, 153 vyznačovací písmo

(47–50 vyhrazeno pro doplňky)

B. KONSTRUKCE TISKOVÉHO PÍSMA

51 bříško písmena

oválný až kruhový tah písmena, zpravidla spojený s dříkem písmena

52 diagonála

a) úhlopříčka;
b) šikmý tah písmena; viz též 74 tah písmena

53 dotah

tah písmena dosahující k dotažnici; rozeznává se
dolní dotah
tah písmena dosahující k dolní dotažnici;
horní dotah
tah písmena dosahující k horní dotažnici;
střední dotah
tah písmena dosahující k střední dotažnici

54 dotažnice

vodorovná čára písmové osnovy, do které se kreslí písmena; rozeznává se horní, verzálková, střední a dolní dotažnice; viz též 64 písmová osnova

55 dřík písmena

hlavní svislý nebo šikmý, nikoli však oblý tah písmena

56 hlava písmena

a) horní zakončení dříku písmen „d“, „t“, „p“ aj.;
b) viz 244 reliéf písmového znaku

57 hřbet písmena

hlavní oblý tah písmena tvořící jeho páteř, např. u písmena „S“

58 chvost písmena

výběhový tah písmen „y“, „j“, „r“, „K“, „R“ aj.

59 kout

úhel vzniklý kolmým křížením dvou tahů nebo prvků písmena

60 náběh

tah písmena vytvářející spojení serifu s dříkem písmena nebo spojení oblého tahu písmena s přímým

61 oko písmena

uzavřený oválný nebo kruhový tah písmen „o“, „g“ aj.; není spojen s dříkem písmena

62 ostruha písmena

zpravidla zakřivený šikmý tah u písmena „Q“

63 pata písmena

a) kresebné zakončení dříků písmen „a“, „b“, „d“, „u“, někdy také „U“.;
b) spodní plocha nohy písmena

64 písmová osnova

soustava vodorovných čar, do nichž se kreslí tisková písma

65 přetah

část tahu písmena, která z optických důvodů přesahuje některou dotažnici

66 příčka

příčný tah písmen „e“, „f“, „t“, „A“, „H“ apod.

67 rameno písmena

a) horizontální tah písmena nasazený na dřík, např. „E“, „F“, „L“;
b) horní plocha nohy písmena, na které je umístěn reliéf písmového znaku

68 serif

příčné zakončení tahu písmena (dř. nepřesně „patka“);
rozlišuje se
svislý serif
svislé zakončení oblých tahů, např. u písmen „C“, „S“ ; syn. zásečka

69 skelet písmena

základní čárový tvar písmena

70 slza

zakončení výběhu ve tvaru slzy, např. „j“, „y“

71 smyčka

spodní uzavřený tah písmena „g“

72 stínování

zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště dříků a oblouků; svislé stínování oblouků je typické pro písma klasicistická, šikmé (diagonální) pro písma renesanční

73 střední výška písma

výška písmen malé abecedy nepřesahující účaří a střední dotažnici

74 tah písmena

kresebný prvek písmového znaku, např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd.; podle tvaru rozlišujeme
oblý tah
tah písmena tvořící oko, náběh, výběh nebo jiný kresebný prvek zpravidla navazující na dřík písmena;
přímý tah
svislý nebo šikmý dřík písmena, na který zpravidla navazují oblé tahy, náběhy, výběhy atd.;
stínový tah
zesílený přímý nebo oblý tah písmena vyjadřující výrazně charakter písma

75 účaří

základna písmové osnovy, na niž jsou postaveny obrazy písmových znaků; odlišuje se
horní indexové účaří
základna pro umístění horních indexů;
dolní indexové účaří
základna pro umístění dolních indexů;

76 ucho písmena

výběhový tah písmena „g“

77 vlasovka

jemný tah v kresbě písma

78 vrchol písmena

ostré spojení dvou přímých tahů písmena, např. u „A“, „N“, „V“, „W“

79 výběh

tah písmena zakončený jiným kresebným způsobem než serifem (patou, slzou, zkosením, zrnem apod.)

80 zásečka

viz 68 serif, svislý

81 zrno

zakončení výběhu ve tvaru zrna s koutem

(82–90 vyhrazeno pro doplňky)