V posledních letech se v České republice nebezpečně množí veřejné soutěže na vizuální styly ministerstev, senátu či jiných kanceláří a úřadů České vlády. Většina z nich končí katastroficky. A řada z nich se svévolně mění s příchodem nového ministra. Jak se zvyšuje fluktuace ministrů ve vládě, můžeme se zřejmě těšit i na další soutěže a nová loga. Největší problémy tohoto nekoncepčního přístupu jsou dva:

Za prvé: naprostá absence koordinovaného postupu napříč jednotlivými úřady, který by umožnil vytvořit konečně jednoduchý, funkční systém vizuálního stylu pro veškerou komunikaci státních úřadů, počínaje zákonodárnou a konče exekutivní mocí Českého státu. Tedy systém, který by byl srozumitelný pro veřejnost a pomáhal jí v orientaci a komunikaci s úřady státní správy. Naprostý opak současného stavu, kdy se veškerá ministerstva aj. tváří jako soukromé firmy.

Za druhé: absurdní plýtvání finančními prostředky. Většina soutěží na vizuální styl ministerstev počítá s rozpočty v řádu tisíců za logo a manuál vizuálního stylu. K tomu je ale navíc třeba připočíst další náklady na implementaci: označení budov, kanceláří, tiskoviny etc. Opakování soutěží a výběrových řízení celkové náklady donekonečna zvyšuje. Dokud nebude existovat jeden komplexní vizuální styl, který přesáhne jedno volební období instalovaného ministra, plýtvání penězi se nezastaví.

Možné polské řešení

Česká republika ovšem není zdaleka jediná, která se s podobnými potížemi potýká. Na stejně neutěšený stav v Polsku loni zareagovala ve své diplomové práci Marta Gawin z Akademie Sztuk Pięknych v Katowicích. Její řešení jsem viděl poprvé na bienále studentského designu Agrafa, kde dostala (právem) nějakou cenu, a o několik týdnů později i mezi nejlepšími diplomkami Polska, ČR, Slovenska a Maďarska. Marta vytvořila celou sérii stylově shodných obecných heraldických figur: jde o celkem pět variant bílé polské orlice s korunou plus několik možných kombinací figury a bílého pole (či štítu). Koncepce vychází do značné míry z již známých (a ověřených) modelů, které známe například z Nizozemska a především Německa, odkud si autorka vypůjčuje celý systém hierarchizace jednotlivých symbolů. Formálně se kresebná stylizace nejvíce podobá návrhu, který publikoval na stránkách časopisu Font a následně i v jeho tištěné verzi písmař Tomáš Brousil. Autorka inspiraci všemi zmíněnými realizacemi ve svém projektu přiznává, a prostřednictvím své práce jejich odkaz rozvíjí.

Vlastní orlici, individuální ve zpracování křídel či ocasu, má prezident, vláda, parlament, justice a ostatní státní orgány (jako například policejní složky). Navíc se každá variace liší i celkovou kompozicí: jednotlivé figury jsou vepsány do kruhu, čtverce, dvou variací na španělský štít či do pětiúhelníku. Dále je možné znaky rozšiřovat o dvě varianty stuhy… a samozřejmě i doplňovat doprovodným textem. Systém tak umožňuje vytvářet prakticky nekonečnou řadu variací značek pro existující i budoucí úřady.

Z výše popsaného a především z přiložených ukázek je myslím zjevné, že před sebou máme nebývale rozsáhlou a komplexní magisterskou práci, se kterou se nesetkáváme každý den. Nejen v Polsku, ale i v našem prostředí je to velmi pádný příspěvek k diskusi o potřebě sjednocení vizuálního stylu jednotlivých státních úřadů. Byl bych nesmírně rád, kdyby přibývalo podobných projektů, které ukazují, že je možné — a především účelné — zabývat se problematikou sjednocení vizuálního stylu státního aparátu.

Heraldika pro 21. století?

I když asi nejsem velkým přívržencem heraldiky, právě v oblasti státní správy má svou nezpochybnitelnou tradici, na kterou je možné efektivně navázat. Aktualizovaná, zjednodušená, různým aplikacím lépe přizpůsobená heraldická kresba může i v dnešní době velmi dobře fungovat jako dostatečně reprezentativní vizuální prvek, který se stane organickou součástí promyšleného vizuálního stylu. Ukazuje možný způsob, jak moderní grafický design může zlepšit úroveň komunikace instituce s veřejností. S úctou k tradici, ale s ohledem na proměnu doby a nové nároky, které jako společnost klademe na prostředí, ve kterém se pohybujeme.

Kompletní PDF dokument si můžete prohlédnout na publikačním serveru ISSUU