73 kulturních plakátů (divadelních, filmových, hudebních) jednoho z předních polských tvůrců – Piotra Kunceho je až do konce dubna vystaveno v havířovské výstavní síni Viléma Wünscheho. Profesor Piotr Kunce vede na krakovské akademii umění ateliér plakátu.

Sám se brání být označován nálepkou „typický představitel polské plakátové školy“. Jeho vzory byli především američtí tvůrci z dob květinové revoluce Seymour Chwast a Milton Glaser. Osobně si však myslím, že jde spíše o propojení v oblasti životní filozofie než-li o samotnou výtvarnou formu. Plakáty Piotra Kunceho jsou hravé, často vtipně vypointované. Jejich autor využívá různé banální předměty (fragmenty hraček, kuřáckých potřeb, roztodivné kuriozity), které rád nachází při svých výpravách na krakovský bleší trh nebo si je vozí z nejrůznějších koutů celého světa. Piotr Kunce se pravidelně zúčastňuje mezinárodních přehlídek plakátů, kde již získal celou řadu ocenění, jeho práce jsou ve sbírkách předních světových muzeí. Piotr Kunce rovněž pedagogicky působí i mimo mateřskou akademii – v letech 1990–91 vyučoval na Fakultě umění Univerzity v Connecticutu (USA), před měsícem se zase vrátil z workshopu, který vedl na umělecké škole v Paříži. Na otázku, jestli se nebojí možného zániku plakátu v době, kdy začínají hrát prim jiná média, mi odpověděl, že jde jen o zvolený úhel pohledu na tuto problematiku. Vždyť kvalitní knižní obálka nebo „front page“ webových stránek je vlastně zmenšená forma plakátu, akorát se tomu říká jinak. A z mnohaletých pedagogických zkušeností ví, že práce na plakátu je pro studenty přímo „školou myšlení“ – jak správně vybalancovat poměr mezi funkčností (čitelností) a výtvarnou stránkou plakátu.

V Polsku je plakátu pořád ještě věnován dostatek prostoru ve výstavních síních, existují každoroční soutěže v plakátu ekologickém, sociálním i např. plakátu s tematikou „bezpečnosti práce“. O to, aby „zlatá“ generace polských grafiků měla svoje následovníky, se již více než 30 let snaží také Piotr Kunce.