E-kniha je téma u nás neusazené a problematické: coby produkt svázaný s dramaticky rychlým vývojem technologií teprve začíná mít jakýsi oborový základ, navíc nakladatelům zatím není příliš vhod. Nenavazuje totiž přímo na tradici knižní kultury, neposouvá ji jako předcházející inovace (v polygrafii a sazbě), svůj původ odvozuje spíš od internetu a jeho vizionářů, kteří leckdy předpovídali až „konec papíru“. V nové knize Pavla Kočičky a Vladimíra Pistoriuse máme šanci tuhle „hroznou věc“ poznat trochu zblízka.

Na věc prakticky

Kniha je evidentně koncipována jako učebnice až referenční příručka (podobně jako starší Pistoriusova vysokoškolská příručka Jak se dělá kniha). Je na ní dobře znát, že je doslova vyzápasená v mnoha soubojích s převody knih do elektronické podoby.

Od samého začátku jde na věc prakticky. Nejprve obecně přiblíží podstatu e-knihy jako produktu, vzápětí se zmíní o úskalích spjatých s autorskými právy a možnostech, jak lze k věci přistoupit (v přílohách najdeme dokonce vzor smlouvy). Zvláště tento vhled je velmi pěknou odbočkou od technické stránky věci a nabízí řadu podnětů, na které se při ostré produkci rádo zapomíná.

Pak už se věnuje samotnému základu, na němž e-kniha jakožto „datový formát“ stojí – jazykům XHTML a CSS, struktuře souborů a složek. Tato část je pro základní přehled velmi dobrá: v běžném provozu si málokdy najdeme čas, abychom dohledávali např. tabulky všech použitelných CSS atributů (a ty jsou tady pěkně shrnuty v přílohách).

Následují kapitoly popisující konkrétní postupy „těžby e-knih“ a jejich další zpracování pomocí Sigilu, InDesignu, Wordu, Calibre, FlightDecku a ePubChecku. Nechybí tipy, jak připravit rukopis pro ten který postup, sem tam se objeví upozornění na problémy s kompatibilitou (hlavně co se týče staršího formátu mobi). Chybí však důslednější vysvětlení, proč tomu tak je (softwarová jádra čteček, vývoj jazyka HTML/XHTML atd.).

Konkrétní postupy jsou popisovány velmi důsledně a je na nich vidět zkušenost autorů. Některé z nich sice přímo nesouvisí s výrobou e-knihy, ale v redakční praxi se můžou hodit (třeba jak exportovat dokument pro Word z pdf v Acrobatu). Prakticky všechny se snaží používat aplikace s grafickým rozhraním. To na jedné straně tvorbu e-knih přibližuje běžné „kancelářské praxi“¹, na straně druhé ji vzdaluje zvyklostem zahraničních příruček (které se snaží být nezávislé na konkrétních aplikacích – většina z nich doporučuje editovat e-knihy v různých textových editorech vlastního výběru).

Tyto postupy představují trochu ambivalentní předěl mezi jasně nastavenou kvalitativní laťkou a mezi laťkou čistě produktivní. Výborné jsou jako úvod do možností zpracování v malém, „na koleni“, k výstavbě už jen trochu komplexnějšího workflow stačit patrně nebudou.

Kam se poděl ePub3?

Kniha rovnou v úvodu upozorňuje, že se věnuje formátu ePub2, formát ePub3 několikrát zmíní, ale raději ho potichu obejde. Očekával bych, že budou jasně uvedeny důvody, proč zůstávat u staré dobré „dvojky“ a proč se „trojce“ vyhýbat. Většina nakladatelů sází na starší formát hlavně ze dvou důvodů – ze strachu z možné horší kompatibility ePub3 se staršími čtečkami a z šíře specifikace a postupů, které „trojka“ umožňuje a vyžaduje. (Otázkou zůstává, nakolik to je také dáno tím, že kvalitní ePub3 do důsledku zvládá rutinně tvořit málo dodavatelů. Snad proto, že se k výrobě většina z nich snaží používat automatizaci a právě „laciné exporty“).

Formát ePub je na zpracování obtížný proto, že ho jako technologii lze srovnávat spíš s webem než knihou. Největším problémem ePubu3 proto je, že pro jeho zpracování v podstatě neexistuje žádný „kancelářský software“. A tak zatímco pro zpracování tištěné knihy (příp. z ní odvozeného „e-pdf“) potřebujeme sazeče-grafika, pro zpracování e-knihy ve formátu ePub/mobi potřebujeme člověka se záběrem mnohem širším – sazeče-grafika-kodéra –, příp. také důmyslného „robota“ (firemní workflow postavená na XML, a to spíše v případě hladších textů).

Když tenhle požadavek vezmu do důsledku, ke zpracování ePubu3 bychom v oblasti „kancelářských aplikací“ potřebovali něco jako Dreamweaver (sloužící pro vytváření front-endu pro weby). I s ním však musí grafik velmi dobře vědět, co dělá, aby výsledek za něco stál. To by ovšem vyžadovalo opuštění představy ePubu jako pouhého exportovatelného formátu z InDesignu a přesunutí pozornosti na přímou editaci. A to se z mnoha důvodů jen tak nestane.

Autoři poctivě uvádí (to mne potěšilo), že vývoj Sigilu ustrnul. Stalo se tak mimo jiné proto, že přibývalo více a více požadavků na zahrnutí podpory formátu ePub3, kterou vývojáři z rozumných důvodů nechtěli řešit.² Jenže zatímco ePub2 je, co se týče standardu, tak pěkně úzký, že k jeho editaci potřebujeme jen trochu důmyslnější textový editor, jakým je (byl) Sigil, ePub3 by vyžadoval něco daleko robustnějšího (něco, co kvůli dosud tak okrajovému segmentu trhu, jakým jsou e-knihy, nikdo jen tak vyvíjet nebude; stranou ponechávám vyšperkované XML editory, které se Sigilu blíží asi nejvíce, ty však nelze chápat jako „kancelářský software“).

ePub3 totiž umožňuje mnoho komplexních věcí³, jejichž podpora by se do takové aplikace zahrnovala jen těžko. Nabízí se pak otázka, kde končí e-kniha a kde začíná aplikace/software, ale při představě učebnice, která obsahuje přímo interaktivní cvičení a animované grafy, můžeme na chvíli podobné filozofie pustit z hlavy a přenechat je spíše knihovnám a distributorům.

Autory popisované postupy jsou při vytváření e-knih velmi přínosné jako počáteční bod pro praxi. Tam kniha slouží skvěle. Na druhou stranu mne napadá paralela z muziky – je to jako popisovat, jak co nejlevněji a nejrychleji konvertovat audiosoubory z jednoho formátu do druhého. Výsledek je často uspokojivý, při pozornějším poslechu se však i jen poučený posluchač může občas uleknout. Podobně k produkci e-knih přistupuje většina nakladatelů a grafiků, a na tuzemské e-knižní produkci je to bohužel znát. V tomto ohledu je nejlepší vybrat si konkrétní postup, konkrétního kodéra (nebo, chcete-li, „kódujícího grafika“) a záměr neustále prohlubovat až do perfektní rutiny. Tak se lze vyhnout spoustě problémů vznikajících při různých kombinacích postupů nebo změnách dodavatelů. Každá kombinace totiž zavádí do kódu jiný typ chyb v různém rozsahu.

Od malé domů k metadatům

Vedle obsáhlejších zmínek o ePubu3 bych čekal určitě také širší pohled na kontext celého „e-průmyslu“ vůbec: je jasné, že nakladatelství typu Springer nebo Oxford o popisované postupy ani nezavadí. Z jejich pohledu jsou „workflow“ stavěná z podobných kroků v podstatě čistou amatéřinou. Čekal bych alespoň stručný úvod do možností formátu XML nebo zmínku o nakladatelských systémech, jež práci s ním zahrnují. Chybí také širší popis práce s metadaty (navrhovaný postup jejich editace v Sigilu nebo InDesignu bývá často velmi nedostačující). Přitom metadata podobně jako důraz na používání promyšleně rozvržené XML struktury jsou to, co může velmi prodloužit životnost knihy a tak trochu ji připravit na budoucnost (nebo ji zpřístupnit různým technologiím, třeba pro „audiočtení“ nebo indexaci obsahu).

Je mi trochu záhadou, proč kniha nevyšla současně alespoň v „e-pdf“ verzi; snad jakoby autoři sami o e-knize coby produktu pochybovali. Přitom příručky podobného ražení vycházejí obvykle právě jen jako e-knihy.

Dobrá referenční příručka do začátku

Mnohem víc než nakladateli bych knihu doporučil grafikům, sazečům (a dobře, trochu také malým nakladatelům), kteří by rádi s přípravou e-knih vůbec nějak začali. Pomůže jim osvojit si slušné základy. I když by velkou část bodů bylo lepší vnímat jako pouhou přípravu na skutečnou další práci, na pozadí se od začátku do konce odvíjí velmi pozitivní myšlenka – e-knihám je dobré věnovat náležitou pozornost. Musíme si přiznat, že v podmínkách českého (vpravdě malonakladatelského) trhu často jiné než uváděné možnosti nemáme.

Pokud budeme brát v úvahu, jak u nás produkce elektronického obsahu zatím vypadá, je tahle knížka velmi užitečná. Jen by bylo dobré vyhnout se svůdné myšlence, že máme v ruce skvělou kompletní kuchařku, s níž nenasytný hlad po elektronických knihách dobře a snadno zaplácneme. Dobrá referenční příručka do začátku, která konzervuje stav, jak se to dělá dnes, bez výraznějšího výhledu směrem k zítřku. Ten přitom už leckde nestojí za dveřmi, ale pootevírá je…

¹ Toto a podobná označení používám i dále pro wysiwig editory a nástroje.

² ePub2, jakkoliv to je nepohodlné, zkrátka už také zastarává.

³ Zmínku zaslouží určitě (i když se dá použít zatím v poměrně omezené šíři): MathML pro editaci rovnic, JavaScript pro interaktivitu, audio/video, použití SVG, použití canvas z HTML5 (a HTML5 vůbec), solidní podpora CSS3. Tyto technologie začínají být v čtečkách podporovány jen velmi pozvolna (a to hlavně v těch softwarových, tedy do tabletů a pro desktop). Vrchol podpory představují iPad a softwarová řešení od Azardi. Zmínku snad zaslouží i to, že ePub3 dovoluje docela širokou škálu kroků pro zajištění kompatibility se staršími čtečkami. (Uvedené technologie by mohly do elektronického čtení vnést velmi slušnou část precizní typografie, jak se to ostatně už pomalu děje na webu.)